A co říci na závěr?

Pavilón M.jpg

A co říci na závěr?

Tohle je pavilón M,pavilón ve kterém jsem byla se synem po celých 9měsíců,pavilón,který byl vybavený pouze na krátkodobé pobyty a vybavení našeho pokoje bylo toto:

Umyvadlo,postýlka,postel,1velká a jedna malá skříň,2noční stolky a malá televize.Záchody ,vana i sprchy na chodbě!!!

Strava neodpovídala a nebudu se o ní více zmiňovat,ale moc a moc díky za milé a hodné paní ukízečky a další personál

Syn onemocněl ve 2letech a jediné řešení byla operace a nebo přirozená cesta,vybrala jsem přirozenou cestu,která byla opravdu těžká,300km od domova a bez jediné cesty domů po celou dobu léčení.Promarněných 9měsíců života je pocit,který nám zůstal,ale na druhé straně radost,že syn je zdraví a bez jediné jizvičky.Zdraví se říci ještě nedá,protože kloubíček prošel dlouhou cestou zborcení , nového nárůstu a ten potrvá asi 3roky.Po propuštění z léčebny měl půlku kloubíčku a protože jsem jeho stav nechala posoudit lékařskou komisí,byl v dubnu r. 2007 uznaný schopný i když s omezením.

Pavilón C.jpg

Toto je pavilón C

Tady se léčilo spoustu dětí se stejnou chorobou,ale od roku 2006 se léčba přesunula na pavilón M a pavilón E.Po celou dobu jsme byli ubytováni mezi postiženými dětmi,jednalo se o neurologii a tím pádem půl roku trvalo,než jsme se s tím oba se synem smířili.Pro nás to bylo opravdu těžké už tak s naší nemocí a co potom vidět kolem sebe spoustu nevinných a postižených dětí.Klobouk dolů všem maminkám,které se o takové dítě starají a zvládají to jak fyzicky tak psychicky.Škoda jen,že žijeme v takovém státě,který nedokáže život alespoň trochu usnadnit,že musíme bojovat od začátku až do konce....

 
myspace